Něco tě pořád bolí. Možná záda, možná ramena, možná kyčle. Chodíš cvičit, makáš, snažíš se zlepšit – ale pořád to není ono. Tělo se chová, jako by „něco“ nefungovalo správně. A často tím „něčím“ jsou právě svalové dysbalance.
Jde o nerovnováhu mezi svaly, které by měly spolupracovat – ale nedělají to. Jeden sval přebírá práci za druhý, jeden je přetížený, jiný zase úplně vypnutý. Tělo pak funguje jako auto, kde táhne jen jedno kolo – chvíli to jede, ale dlouho to nevydrží.
V tomhle článku se podíváme na to, co svalové dysbalance jsou, jak vznikají, co způsobují – a co s tím můžeš reálně dělat.
⚖️ Co to vlastně jsou svalové dysbalance?
Svalová dysbalance není jen o tom, že máš silnější pravou ruku. Jde o funkční nevyváženost, kdy jeden sval nebo svalová skupina dělá víc práce, než by měla – protože jiný sval neplní svou roli.
Například: tvůj zadek (gluteus maximus) má hlavní roli v extenzi kyčlí – tedy v chůzi, běhu nebo ve stoji. Ale pokud nefunguje správně, jeho práci převezme třeba spodní část zad nebo hamstringy. Výsledkem? Přetížení, bolesti, ztuhlost a omezený pohyb.
Dysbalance můžou vzniknout mezi:
- levou a pravou stranou těla
- přední a zadní částí těla (např. hrudník vs. záda)
- hlubokými stabilizátory a povrchovými svaly
- svaly, které by měly spolupracovat v řetězci (např. chodidlo – kyčel – trup)
Co je na tom zákeřné? Že tyhle nerovnováhy si většinou nevšimneš, dokud nezačne bolet koleno, záda nebo rameno. Tělo se totiž umí dlouho „tvářit, že to zvládá“ – ale jen do určitého bodu.
🧍♂️ Jak dysbalance vznikají
Příčiny bývají nenápadné, ale o to častější. Většina svalových dysbalancí se neobjeví přes noc – vyvíjejí se postupně a nenápadně, v důsledku každodenních návyků:
Sedavý styl života
Dlouhé sezení – ať už v kanceláři, autě nebo doma – vede k chronickému zkrácení flexorů kyčlí, vypnutí hýžďových svalů (zejména gluteus maximus) a oslabení hlubokého stabilizačního systému. Páteř ztrácí přirozenou oporu a tělo hledá stabilitu jinde – často ve spodní části zad nebo kvadricepsech, které pak trpí přetížením.
Jednostranné návyky
Nosit tašku stále na jedné straně, stát s váhou víc na jedné noze, mít mobil vždy ve stejné ruce, sedět s překříženýma nohama – všechny tyto návyky posouvají těžiště mimo střed a vytvářejí jednostranné napětí. To se následně propisuje do asymetrií v pánvi, ramenou nebo hrudníku.
Špatné pohybové vzorce
Vzorce jako propadlý hrudník, vytočená chodidla, vystrčená pánev nebo špatné dýchání (např. zvedání ramen při nádechu) vytvářejí kompenzace, které tělo časem zafixuje. Svaly, které by měly vést pohyb, přestávají pracovat, a jiná – méně vhodná – místa jejich roli přebírají. Tím vzniká začarovaný kruh přetížení a bolesti.
Nevyvážený trénink
Tradiční přístup k fitness – ať už se bavíme o bodybuildingu, powerliftingu nebo klasickém posilování podle split tréninků – klade důraz na izolované svalové skupiny, objem a sílu. To sice může vést k viditelnému nárůstu svalstva, ale často na úkor funkce. Přetěžují se šlachy, klouby a svalové úpony, což může vést k chronickému přetížení, bolestem nebo zánětům. Často chybí důraz na rotaci trupu, diagonální pohyb, rytmus nebo fasciální propojení.
Navíc se tímto přístupem často dehydratuje fasciální tkáň. Fasciální systém pak ztrácí pružnost a schopnost efektivně přenášet síly.
Takové tréninkové vzorce narušují základní funkce lidského pohybu jako je stání, chůze, běh nebo hod. Tělo se stává silným, ale neefektivním. Místo aby se učilo lépe pohybovat, učí se jen lépe zvedat váhu v úzkém kontextu. A právě to je častým zdrojem svalových dysbalancí, přetížení a bolestí. Podrobně to rozebíráme v článcích Mrtvý tah – král silového tréninku?, Bolest ramen z bench pressu: Objevte klíč k efektivnějšímu tréninku nebo Trénuješ dřep? Pak bys měl vědět tohle….
🔄 Co všechno ti může způsobit svalová dysbalance?
Svalové dysbalance jsou jako drobné chyby v softwaru – dlouho si jich nevšimneš, ale v pozadí ovlivňují všechno. A když se nasčítají, tělo začne protestovat.
Začíná to nenápadně. Bolest kolene při delší chůzi. Tahání v bedrech po sezení. Ztuhlá šíje po probuzení. Jenže ve skutečnosti může být příčina úplně jinde. Bolest kolene může vycházet z nefunkčního hýžďového svalu, zatuhlé hrudní páteře nebo špatné práce chodidla. Bolest ramen může být důsledkem vychýlené pánve. Tělo je propojený systém, kde jeden problém vytváří druhý – často úplně jinde.
Špatné držení těla, jako je přehnaná kyfóza (kulatá záda), hyperlordóza (prohnutá bedra) nebo skolióza (rotace páteře), vzniká často právě v důsledku svalových dysbalancí. Když některé svaly táhnou silněji než jiné, tělo mění tvar. Ramena padají dopředu, hlava se vysouvá, pánev se stáčí. Vzniká napětí, únava, bolest – a přetížení struktur, které na to nebyly stavěné.
Při běhu nebo chůzi se může objevit „běžecké koleno“ – bolest na zevní straně kolene způsobená přetížením iliotibiálního traktu. Nebo valgózní kolena („kolena do X“) či varózní („kolena do O“), která přetěžují vazy a menisky. Ruce? Tam zase často vídáme „tenisový loket“ nebo „golfový loket“ – chronické záněty úponů způsobené špatným zapojením lopatky, trupu nebo zápěstí.
A pak jsou tu větší problémy: výhřezy plotének, přetížení rotátorové manžety, komprese kyčelních nebo kolenních kloubů, až po jejich úplné opotřebení a nutnost operace. A to všechno může začít jedním jediným – nefunkčním svalem, který nebyl včas napraven.
Svalové dysbalance ovlivňují každý pohyb – od vstávání z postele až po sprint nebo hod míčem. Když tělo není propojené, pohyb není přirozený. A když není přirozený, stojí víc úsilí – a zanechává stopy. V úponech, kloubech, svalech i v nervovém systému.
Pokud chceš tělo nejen silné, ale i zdravé a dlouhodobě funkční, musíš začít u rovnováhy. Ne jen na oko – ale v hloubce systému.
Praktické rady
✅ Zpomal a pozoruj se: Jak stojíš? Jak chodíš? Jak dýcháš? Zkus si vědomě všímat, kam jde tvoje váha při každém kroku. Nejsi víc na jedné noze? Nepadají ti ramena? Pokud vnímáš, že něco „nesedí“, nejde jen o kosmetický detail – je to signál, že tělo ztrácí stabilitu a vytváří kompenzace. V takových chvílích může být velmi přínosné absolvovat detailní pohybovou analýzu, kde se odborně posoudí posturální vzorce, asymetrie, dechové návyky i kvalita základních pohybů. Díky tomu můžeš odhalit příčiny problémů dřív, než se projeví bolestí nebo zraněním.
✅ Trénuj celek, ne části: Tělo funguje jako propojený řetězec – pohyb ruky by měl začínat v chodidle a končit v dlani. Cviky jako unilaterálná kettlebell swing, step press nebo step row, transverzální twisty propojují horní a dolní polovinu těla. Učí tě pracovat s oporou, rotací, přenosem váhy a stabilizací zevnitř – ne jen tlačit proti zátěži.
✅ Míň pumpování, víc vnímání: Nesnaž se jen o „pocit pálení ve svalu“. Sleduj, co tě táhne do kompenzace, kdy ztrácíš oporu nebo rovnováhu. Pomalý, vědomý pohyb často odhalí víc než desítky opakování se zátěží. Vnímej dech, tlak chodidla do země, kontakt lopatek s hrudníkem – to všechno jsou informace, které ti pomůžou trénovat efektivněji.
✅ Pracuj s někým, kdo se dívá celkově: Fyzioterapeut, specialista na biomechaniku nebo trenér, který rozumí fasciálním řetězcům, posturálním vzorcům a motorické kontrole ti může pomoct vidět souvislosti, které sám přehlížíš. Správné vedení ti může ušetřit roky marného snažení a bolesti způsobené špatným tréninkem.
Závěr
Svalové dysbalance nejsou nic výjimečného – má je skoro každý. Ale když je ignoruješ, dřív nebo později tě doběhnou. Tělo se může snažit kompenzovat, ale každá kompenzace má svůj limit.
Chceš se hýbat lehce, bez bolesti a s výkonem? Začni vnímat tělo jako celek, kde všechno souvisí se vším. Izolované cviky tě k vyrovnanému pohybu neposunou. Když tělo spolupracuje jako tým, vzniká pohyb, který je silný, plynulý a bez bolesti.
Studie a zdroje
- Sahrmann, S. A. (2002). Diagnosis and Treatment of Movement Impairment Syndromes.
- Page, P., Frank, C. C., & Lardner, R. (2010). Assessment and Treatment of Muscle Imbalance: The Janda Approach.
- Kibler, W. B., Press, J., & Sciascia, A. (2006). The role of core stability in athletic function. Sports Medicine, 36(3), 189–198.
- Schleip, R., Findley, T. W., Chaitow, L., & Huijing, P. (2012). Fascia: The Tensional Network of the Human Body. Elsevier Health Sciences.
- Wilke, J., Krause, F., Vogt, L., Banzer, W. (2016). What is evidence-based about myofascial chains: A systematic review. Archives of Physical Medicine and Rehabilitation, 97(3), 454–461.
- McGill, S. M. (2007). Low Back Disorders: Evidence-Based Prevention and Rehabilitation. Human Kinetics.
Hledáš pomoc s tréninkem nebo bližší spolupráci?
Kontaktuj nás na info@vonofit.cz
Možnosti osobních tréninků nalezneš zde https://vonofit.cz/sluzby/osobni-trenink/ nebo také https://vonofit.cz/sluzby/online-trenink/.
Sleduj náš Instagram pro více hodnotných informací.
Článek napsal VONOFIT
