Mrtvý tah patří mezi nejzákladnější silové cviky a je často označován za krále mezi cviky na budování síly. Jeho hlavní přínos spočívá v posilování zadního svalového řetězce (posterior chain) a zvýšení celkové síly. Tento cvik je běžně zařazován do tréninkových programů pro atlety, vzpěrače i rekreační sportovce. Zejména pak v silových sportech, jako je powerlifting, patří spolu s dřepem a bench pressem do tzv. „velké trojky“.
Navzdory obecné popularitě mrtvého tahu je však potřeba se podívat na jeho biomechaniku, možná rizika a zda skutečně podporuje zdravý a funkční pohyb.

Mrtvý tah pod lupou biomechaniky
Mrtvý tah vychází ze sagitálního pohybu (předozadní rovina), kde dochází ke zvednutí činky ze země pomocí extenze kyčlí, kolen a stabilizace trupu. I když na první pohled vypadá jako „přirozený pohyb“, ve skutečnosti jde o vysoce specifickou motorickou úlohu, kterou ve volné přírodě běžně neprovádíme.
Problém není v začáteční fázi mrtvého tahu, hlavní problém nastává při zvedání závaží a přibližování trupu do vertikální polohy. Zatímco během začáteční fáze mrtvého tahu je v zadním řetězci do jisté míry rozloženo napětí, tato tahová síla přechází v kompresní sílu, jakmile se trup dostane do vertikální polohy a těžiště (tyč) zůstane blízko těla.
Axiální zatížení páteře – tedy tlaková síla, která působí ve směru osy páteře shora dolů. Tento typ zatížení je extrémně náročný na stabilitu trupu, optimální držení těla a vyžaduje vysokou strukturální integritu celé postury. V malém množství může axiální zatížení stimulovat adaptaci kostí a svalů. Avšak při vysokých zátěžích a opakováních vede spíše k přetížení meziobratlových plotének, dehydrataci tkáně, herniím a bolestem zad (převážně v oblasti beder).
Toto je navíc u některých lidí ještě umocněno v koncové fázi tohoto cviku. Když se tělo dostane do vzpřímené polohy, často posunou boky dopředu, hyperextendují bederní páteř a ohnou hrudní páteř. To je při vertikálním tlaku na páteř velmi problematické.

I když ne všechny aspekty mrtvého tahu jsou špatné, zdá se, že v samotném cviku jsou některé zásadní nedostatky, které nelze napravit „lepší technikou“.
Evoluční perspektiva
Z pohledu lidské evoluce jsou nejpřirozenějšími pohyby stání, chůze, běh a házení – tedy činnosti vyžadující propojení celého těla ve více rovinách pohybu. Mrtvý tah naproti tomu izoluje pohyb do jednoho vzorce – sagitální flexe a extenze.
Lidské tělo se vyvíjelo po miliony let v podmínkách, kde přežití záviselo na schopnosti efektivně se pohybovat v různorodém terénu, běhat, lovit, unikat a manipulovat s objekty. Tento evoluční tlak vedl k rozvoji bipedální chůze a běhu, tedy pohybu po dvou nohách, kde se těžiště těla přesouvá z jedné strany na druhou (tzv. gait cycle).
Tento přesun těžiště v cyklickém rytmu vyžaduje:
-
- unilaterální aktivaci (každý krok je v podstatě jednonohý pohyb),
- opoziční kontrakce (např. levá paže a pravá noha vpřed – diagonální stabilizace skrze trup),
- schopnost rotace pánve a hrudníku v protifázi,
- plynulou integraci dýchacího a pohybového vzorce.
Z hlediska SAID principu (Specific Adaptation to Imposed Demands) je zřejmé, že pokud chceme, aby tělo fungovalo optimálně, musíme ho vystavovat stimulům, které napodobují přirozené pohyby, ke kterým se tělo v rámci evoluce adaptovalo.
Například běžný bipedální zdvih (např. právě mrtvý tah) z logiky věci zhoršuje asymetrie. Ačkoli se tento cvik může tvářit jako symetrický, tělo při něm často nevědomky přenáší více zátěže na silnější nebo lépe propojenou stranu. To vede k tomu, že dominantní polovina těla se stává ještě silnější a koordinovanější, zatímco ta slabší zůstává neaktivní nebo špatně zapojená. Mozek si tímto způsobem upevňuje nevyrovnaný pohybový vzorec, který může z dlouhodobého hlediska přispívat k bolestem, přetížením a strukturální nerovnováze.
Oproti tomu unilaterální trénink (např. kettlebell swing chůze, step row, přehoz vzad) umožňuje zaměřit se cíleně na každou stranu těla zvlášť. Můžeme tak identifikovat a aktivně zlepšovat slabší propojení, kompenzace nebo svalové inhibice. Tím podporujeme rovnoměrné rozložení síly, lepší koordinaci a harmonii mezi levou a pravou polovinou těla, což je zásadní pro přirozený pohybový vzorec.
Funkční alternativy
V reálném světě se předměty nezvedají tak, že by bylo jejich těžiště přímo pod tělem (jako u osy při mrtvém tahu). Běžné předměty (např. taška s nákupem, dítě, kanystr, kufr, krabice) mají různé tvary a posouvají težiště mimo osu těla.
Vyzkoušete si jednoduchý experiment
Vezměte si něco těžšího – třeba tašku, krabici, domácího mazlíčka, dítě nebo činku. Stačí váha kolem 5-10 kg. Nejprve zkuste tento předmět zvednout tak, že ho budete mít co nejblíže u těla. Potom to zkuste znovu, ale tentokrát s napnutýma rukama – držte předmět co nejdál před sebou.
Všímejte si, jak se při každém způsobu zvedání zapojují svaly zadního řetězce. Který způsob je podle vás zapojuje více?
Cvičení zaměřené na lepší optimalizaci funkce zadního řetězce by pravděpodobně udrželo svaly zadního řetězce plně zapojené a zároveň posílilo neutrální postoj ve vzpřímeném postoji a minimalizovalo kompresní síly na páteř.
Závěr a doporučení
Mrtvý tah je sice populární cvik, ale z hlediska funkčního pohybu nemusí být optimální volbou pro všechny. Ačkoliv posiluje zadní svalový řetězec, jeho biomechanika a potenciální rizika mohou převážit jeho přínosy.
Výzkumy ukazují, že pokud se zranění při mrtvém tahu objeví, nejčastěji se týkají spodních zad (Bengtsson et al., 2018). A každý další opakovaný pohyb posiluje vzorec, ve kterém se tělo odchyluje od neutrálního držení.
Na základě více než 12 let práce v rámci Functional Patterns víme, že posilování ve směru k neutrálnímu držení těla přináší úlevu od bolesti a zlepšení pohybového aparátu.
Mrtvý tah sice může přinést některé benefity, ale z dlouhodobého hlediska se zdá, že spíše negativně ovlivňuje držení těla a jeho přirozený pohyb.
Nahrazení mrtvého tahu funkčními alternativami, které lépe napodobují přirozené pohyby, může vést k lepší biomechanice, zdravějšímu držení těla a větší prevenci zranění. Místo mechanického zvedání těžkých vah bychom měli důraz klást na integraci celého těla do efektivních, přírodních pohybů.
Hledáte pomoc s tréninkem nebo bližší spolupráci?
Kontaktujte nás na info@vonofit.cz
Možnosti osobních tréninků nalezete zde https://vonofit.cz/sluzby/osobni-trenink/ nebo také https://vonofit.cz/sluzby/online-trenink/.
Článek napsal VONOFIT